Logo ASH DOM Jistebník Logo ASH DOM Jistebník

La grande excursion (velký výlet)

Ve středu 7. května jsme se cela kapela slezli před kulturákem v Jistebníku plni očekávání a nervozity z nových zážitků. Toto byl totiž ten den D. Den velkého odjezdu do Francie. Poté, co jsme se napaklíkovali do žlutého autobusu (jenž nás zde speciálně přijel vyzvednout), zamávali jsme již nyní tesknícím rodinám a závistivcům okolo, vyrazili jsme směr Hranice, vyzvednout mažoretky.

Od začátku bylo v celém autobuse veselo, neboť někteří již nevydrželi a posílili se ethanolem (alkoholem). V Hranicích jsme měli menší pauzičku, neboť se museli k nám napaklíkovat i mažoretky, jež později uzurpovaly místo v zadní části autobusu. Le grand tour (Velká cesta) mohla začít. Zatímco někteří pokračovali v holdování alkoholu, většina autobusového osazenstva se již rozpovídala o svých očekáváních, přípravách na cestu a tisíci dalších témat.

První jsme překonali hranice s Německem. Po minutí cedule, oznamující jinou zemi Schengenského prostoru, jsme vesele pokračovali v cestě. No vesele, cesta měla trvat přibližně 20 hodin, ale nejsem si jistý, jak dlouho jsme se tam drkotali. S několika přestávkami a krizí spánkového deficitu jsme vystoupili z autobusu. Ocitli jsme se v městečku s názvem Vousiers. Docela hezké městečko kde se kloubila historie s modernou, ovšem vše elegancí a taktem Francouzům vlastní. Myslím, že to byli městské slavnosti. Na hlavním náměstí se nalézalo několik desítek stánků s občerstvením, byl zde strašidelný hrad, nad rynkem poletovala malá vzducholoď a všemu vévodilo pódium na vrchní straně náměstí s překrásnou radnicí v zádech. Na dole pod náměstím vedla ulice po obou stranách oběma směry plná stánků s všeličím. Zelenina, bižuterie, uzeniny, sladkosti,oblečení, apod. Poté co jsme více než hodinu a půl pochodovali v úmorném vedru tam a zpátky, z rynku do uliček, na druhou stranu ulice a zase zpátky.

Poté jsme pokračovali autobusem v cestě do našich přechodných obydlí. Byli jsme ubytováni ve Formulích(vedle dálnice a trati TGV,v nějakém TIR-parku, nevím, jak přesně to jmenovalo),to jsou ubytovny s pokoji pro 3 nocležníky, s malou koupelnou, televizí a stolem se židlí. Pouze WC a sprchové kouty jsme sdíleli s ostatními obyvateli patra. Po večeři, kterou nám zacvakal pořadatel, se mnozí z nás vybalili a vyrazili změnit noční klid na noční neklid. Dospělé osazenstvo se usadilo před hotelem, kde horovali koštování destilované sklizně ovoce, a jiných alko výrobků z domova, ostatních spoluhráčů. Nato jsi mnozí popřáli dobrou noc a vyrazili na kutě. Podotýkám, že mnozí, neznamená všichni.

Druhého dne jsme vyrazili směrem k domovu důchodců v Aix Noulette. Zde jsme byli honosně pohoštěni a po nachystání a uklidnění francouzských seniorů jsme zahráli několik skladeb, ke kterým mažoretky zatančily a byli jsme odměněni potleskem z rukou usměvavých staroušků a stařenek, které jsme svým vystoupením očividně potěšili. Jen co jsme vyjeli na cestu zpět do Formule, zjistil jsem, že nemám mobil. Takže jsme se znovu vrátili a pár staříků, sedících na terase začalo tleskat, neboť si mysleli, že budeme pokračovat. Bohužel, ani přes všechnu ochotu ošetřovatelů se mi jej zde nepodařilo najít. Nakonec jsem ho přece jen našel v autobuse, kde byl zahrabaný pod haldou věci. Řeknu vám, vážně mi spadl kámen ze srdce.

Paříž. To byl program třetího dne naší cesty. Ráno po snídani jsme se s předem zabalenými kufry naložili do autobusu a vyrazili směrem k francouzské metropoli. Po 2-3 hodinách cesty nás uvítalo letiště Charles de Gaule ležící na kraji města. Paříž byla hned od začátku velkolepá. Autobus s námi projel kolem Moulin Rouge a poté jme pokračovali kolem Menhiru po Champs-Élysées k Vítěznému oblouku. Objeli jsme jej a poté jsme si to zamířili na pahorek u Eifellovky. Bylo šílené horko, kolem 30° až 34° ve stínu. Odtud jsme se odpojili, malá skupinka včetně mě, a vydali jsme zpět k Vítěznému oblouku, který jsme toužili vidět z blízka. Byl opravdu úctyhodně mohutný. Nato jsme vešli do metra, koupili lístky a vyrazili směrem k chrámu Sacre Coeur a čtvrti Montmartre. Bohužel jsme se tam malinko zamotali a místo čtvrti s chrámem jsme vylezli někde poblíž Eifellovky. Tak jsme nechali Montmartr montmartrem a vyrazili k symbolu Paříže, ne-li celé Francie, k Eifellově věži. Nikdy jsem si nepředstavoval, že bude tak vysoká. Opravdu mě uchvátila a dal jsem si předsevzetí, že se sem ještě jednou vrátím, abych zdolal a vystoupil až na vrchol. Pokračovali jsme kolem Vojenské univerzity k Invalidovně. Tu v Paříži poznáte jednoduše. Jako jediná stavba z celého pařížského panoráma má zlatou střechu. Uvnitř je výstava vojenství. Ale tu jsme nestihali, bo nebyl čas.=) Od Invalidovny jsme pokračovali zpět k Seině. Šli jsme po nábřeží směrem k Notre Dame. U Louvru se od nás polovina odpojila, s tím, že jej zajde navštívit. Já chtě do galerie D´Orsay, ale když jsem viděl, že je tam 2x větší fronta než pod Eifellovkou(což už je fakt co říct), raději jsem dohnal ostatní a pokračovali jsme k chrámu Notre Dame. Bez přehánění můžu říci, že se mi ani nevlezl do hledáčku fotoaparátu. Prostě monumentální a přitom do detailu propracovaný. Jednoduše nádherný. Poté jsme se vrátili skrz Louvre(Lízu jsem neviděl, ale prý je strašně malá a přehlédnutelná) a Tuilerijské zahrady k Menhiru. To je obelisk, který Napoleon přivezl z vítězného tažení z Egypta. A zde jsme také měli sraz. Při odjezdu jsem zatlačil slzu v oku s tím, že se sem ještě určitě jednou vrátí.

Nato jsme se ubytovali v další Formuli cca 10km od Paříže. Večer jsme hráli ještě v jedné francouzské vesnici s názvem (nevím název, prosím doplňte). Doprovodili jsme hudbou mažoretky a lampiónový průvod děti až na plac s kolotoči, kde jsme zahráli několik pochodů a odpochodovali jsme zpět k autobusu. Zde nás čekalo občerstvení od místních. Byli velmi spokojeni a potěšení naší účastí na jejich akci. Někteří z nás, co umí francouzsky si i hezky popovídali=). Pak jsme nasedli do autobusu a vyrazili zpět na hotel. Večer byl senzační. Dokonce jsme si i já pokecal francouzsky a anglicky. Ve vedlejší restauraci se slavila svatba a já šel kolem, všimli si mě a trochu jsme dali řeč. Dál už je to osobní=)

Čtvrtý den jsme vyrazili do Belgie. Do města Le Bizet. Bylo to per-fekt-ní. Úplně mě šokovala přívětivost zdejších lidí. Ve Francii se s námi nikdo nechtěl moc bavit, tedy až na pár výjimek. A tady se s námi snažili mluvit a domluvit i za cenu řeči končetin(rukou, nohou). Poté nám zahrála jedna šílená kapela z Lille. Byli celí v růžovém šíleně kýčovitém oblečení, ale hráli úžasně. Vedla tady belgicko-francouzská hranice. Přímo v polovině města. Někteří neodolali pokušení a za moment stáli jednou nohou ve Francii a druhou v Belgii. Zde jsme taktéž poměrně dost pochodovali a nakonec jsme hráli ve velké hale a sklidili jsme bouřlivý aplaus. Před odjezdem jsme se kolektivně hezky vyfotili(když zrovna já na té fotce vypadám jak idiot, no nic, popojedem=). Ubytovali jsme se znovu ve Francii překvapivě opět ve Formulích.

Pátý den jsme byli hosty města Jambes. Byli zde taktéž městské slavnosti. Pochodovali jsme tady asi dvě, nebo dvě a půl hodiny v šíleném horku. Děs. Město ale jinak bylo moc hezké, s hradem tyčícím se nad řekou. Bylo tu plno stánků a já si koupil šneky. Ať si kdo chce co chce říká, byli báječní. Něco jako hodně pepřené chobotnice. Mňam. Musím si je v budoucnu dát ještě jednou. Celé odpoledne bylo volno, tak jsme se jen tak procházeli městem, nakupovali poslední suvenýry a užívali si tu pohodovou atmosféru. Večer kolem 9 jsme se sešli do autobusu a vydali se zpět k domovině. Cestu zpět jsem bohužel moc nevnímal(osobní). Domů jsme dorazili kolem odpoledne následujícího dne.

Myslím, že výlet to byl víc než perfektní. Pro mě to byla navíc příležitost procvičit si francouzštinu. Moc děkuji všem pořadatelům i všem, kteří tento zájezd pomáhali organizovat. Vážně, stálo to za to. Jen ten návrat do každodenního života byl trochu krutější, ale snad se všichni v pohodě aklimatizovali. A perlička na závěr? Dva dny na to jsem dostal z testu z francouzštiny za 3. No jo, prostě Neuvirt=)



[Akt. známka: 1,67 / Počet hlasů: 9]
1 2 3 4 5
| Autor: Jarek Neuvirt | Vydáno dne 18. 06. 2008 | 5234 přečtení | Počet komentářů: 813 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
 
Symphonic Emotions
Anketa
Líbí se Vám naše nové CD Symphonic Emotions? Hlasujte v naší anketě.
Instagram
RSS
Zásady ochrany osobních údajů Používejte bezpečné a bezchybné prohlížeče, nepoužívejte Internet Explorer! Používejte bezpečné a bezchybné prohlížeče, nepoužívejte Internet Explorer! Redakční systém phpRS. www.supersvet.cz SvetHostingu.cz Webdesign: primaweb.cz